31.3.2017

Přepis vysoupení na 39. Sjezdu ČSSD

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

na začátku se vám musím k něčemu přiznat. Jsem rebel. Ale nejsem rebel bez příčiny. Neochota vedení přiznat vlastní chyby po opakovaně prohraných volbách mne donutila pojmenovat věci bez obalu. I proto mne někteří označují za rebela.

S tím, co se děje v sociální demokracii nejsem spokojen. A nejsem sám. Jen za poslední dva roky nás opustilo přes 2200 členů. Překvapivě v době, kdy jsme vládní stranou. A já se ptám. Jak chceme oslovit a získat nové voliče, když nedokážeme udržet ani vlastní členy. V posledních volbách, těch krajských, nám voliči doslova hodili cihlu do oken.  A proto potřebujeme změnu – změnu opravdovou a změnu viditelnou.

Mnozí z Vás, kteří zde dnes sedíte a dnes jste se mnou mluvili, jste mi řekli, že kandidovat do vedení sociální demokracie, za současných preferencí a ekonomických potíží strany, může jen blázen. Možná jím jsem. Jsem totiž stále přesvědčen, že máme šanci za šest měsíců uspět. Pokud přestaneme dělat hloupé a zbytečné chyby.

Sociální demokracie zažila za 139 let lepší i horší časy. Už tady zaznělo, že my, sociální demokraté, jsme to nikdy jednoduché neměli a nikdy mít nebudeme. Proč? No přece proto, že my nehájíme zájmy peněz, hájíme zájmy lidí. Ale abychom uspěli, musíme začít sami u sebe.

Kritizování našich soupeřů a plácání se po ramenou,  nás k vítězství nepřivede. Ani kdybychom slibovali  modré z  nebe a před volbami rozdávali peníze, jako  večerníček rozhazuje listy papíru, nezafunguje to.

Bude nám k vítězství  stačit dobrý volební program? Sami víte, že ne. To, co musíme udělat především, je získat zpět důvěru lidí.  Tu jsme ztratili. A proto potřebujeme změnu.

O chybách, které se staly, bych mohl mluvit dlouho. Ale jak se říká – co bylo, to bylo. Nehledejme, co nás rozděluje. Dnes, tady, jsme od toho, abychom se postavili za naše společné hodnoty. A především nastartovali cestu  k vítězství  ve volbách.

Já už dlouho mluvím o tom, jaké hodnoty bychom měli zdůraznit: solidaritu s odpovědnými, spravedlivé, nikoliv vysoké daně a rovnost příležitostí pro všechny děti.

Ty  konkrétní návrhy, jak na to, ty máte před sebou. Chtěl jsem je říct tady, ale uvědomil jsem si, že deset minut je poměrně krátká doba na to, abych to vše, co si myslím, že je důležité tady řekl. A budu samozřejmě rád, když mi v průběhu sjezdu nebo potom písemně řeknete, co si o nich myslíte.

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

označili mě za rebela. Ale možná a možná oprávněně mě nyní někteří z vás označí za kacíře.  Proč? Protože tvrdím jednu věc.

Sociální demokracie je stranou pro úspěšné. Slyšíte správně, pro úspěšné. My, sociální demokraté, jsme tu pro všechny slušné, poctivé a pracovité lidi.

Jsme tu pro rodiče, kteří se naplno věnují svým dětem. Třebaže někteří z nich pracují na směny a za minimální plat. Jsme tu pro ty, kteří přes nepřízeň osudu, zdravotní postižení nebo nemoc žijí těžký, ale naplněný život a nevzdávají se. Jsme tu pro seniory, kteří celý život tvrdě pracovali a dnes pomáhají svým dětem a vnoučatům. Jsme tu pro ty, kteří nechtějí v důchodu přemýšlet o tom, jestli si tento měsíc budou moci dovolit koupit jídlo nebo léky. Jsme tu pro všechny, kteří chtějí rozvíjet talent svých dětí, slušně bydlet a nebát se vyjít večer na ulici. Pro ty všechny tady jsme. Prožít život poctivě, vychovat děti, zvládnout nepřízeň osudu, to je přece úspěch. Úspěch přece neznamená jen vliv a peníze.

My, sociální demokraté, a proto jsme sociální demokraté, jsme vstoupili do této strany proto, aby se svět netočil jen kolem vlivných a bohatých a zbylo na světě místo i pro ty, kteří v tu chvíli tolik štěstí nemají.

I proto je naší nejsilnější hodnotou solidarita. Když říkám solidarita, myslím solidaritu s odpovědnými. Naším úkolem rozhodně není starat se o ty, kteří se naučili opakovat jedinou větu: Mám na to právo. Proto není možné, aby součet sociálních dávek byl v některých případech větší, než je minimální mzda. Protože to není solidární, to je hloupé. 

Neméně důležitá je rovnost příležitostí pro všechny děti. Je krásné zažít v životě úspěch. Ale myslím, že mi dáte za pravdu, že ještě krásnější je zažít úspěch našich dětí. A já jsem hrdý na to, že my, sociální demokraté, jsme tu proto, aby každé dítě – chudé nebo bohaté – mělo šanci v životě uspět. Nesmíme zahodit talenty našich dětí. Protože jejich úspěch bude i naším úspěchem. A především úspěchem této země.

Rovnost příležitostí ale podle mě nespočívá v inkluzi a genderové vyváženosti slabikářů. To je slepá ulička. Existuje lepší způsob jak podpořit budoucnost. Měli bychom posílit financování příspěvkových, ale třeba i neziskových organizací, které se starají o volný čas dětí. Co třeba vzít peníze těm neziskovkám, jejichž jediným cílem a úkolem je vyčerpat dotace na platy svých zakladatelů. A často ještě u toho poučovat ostatní o tom, co si mají myslet.

Nikdo nechce vysoké daně.  Ani my, sociální demokraté. Chceme daně spravedlivé. Proč by lidé s příjmem nad 100 tisíc korun měsíčně nemohli solidárně přispívat na školství, bezpečnost nebo zdravotnictví? Funguje to v Německu, Rakousku, Belgii, Nizozemí, Francii, Británii. Tak proč ne u nás?

Už tady několikrát padlo, že díky tomu bychom mohli snížit daně těm, kterým se daří hůř, přestože tvrdě pracují a mají průměrný nebo podprůměrný plat. Nezvyšujme ale daně těm, kterým se díky jejich kvalifikaci nebo zkušenosti daří lépe a mají to štěstí, že pobírají trojnásobek průměrného platu. To nejsou boháči. Platí hypotéku, vychovávají děti. Patří mezi ně lékaři, vědci, odborníci v průmyslu nebo IT.  Nestavme tyto skupiny proti sobě. Byla by to chyba. Jsme tu proto, abychom lidi spojovali, ne rozdělovali.

Navíc tu máme mnohem závažnější ekonomický problém. Víte jak ekonomové říkají naší zemi? Dividendová republika. Proč? No protože každý rok z ní do zahraničí zmizí přes 300 miliard korun. Firemní daně pro nás proto nesmí být cílem, ale prostředkem. Změnou daní musíme motivovat úspěšné firmy, aby to, co tady vydělají, tady také investovaly. Aby reinvestovaly do nových technologií a hlavně vytvářely nová a především dobře placená pracovní místa.

Taková má být naše politika. Naší politikou musí být vyšší platy, ne vyšší daně.

Myslím, že je ostudou, nikoliv nás, protože my jsme udělali, co jsme mohli, že v České republice je minimální mzda 11000 korun, zatímco v sousedním Německu je to 40000.  Musíme bojovat se všemi, kteří chtějí, aby to tak zůstalo. A musíme pokračovat v tom, co jsme začali. Už jenom proto, že jídlo, oblečení a řadu dalších komodit kupují lidé za stejné, nebo dokonce vyšší ceny, než právě v Německu nebo Rakousku. To musíme změnit. Samotné zvýšení daňové sazby je lákavé, ale ne vždy dlouhodobě účinné.

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

svádím zápas o změnu sociální demokracie. Chci, aby vedení sociální demokracie opustilo bublinu, ve které žije a konečně začalo naslouchat členům a voličům.

Možná jsem rebel a možná dokonce i kacíř. Ale jedno rozhodně nejsem. Nejsem naivní. Vím, že existují dohody o tom, koho podpořit, dohody mezi kraji, dohody mezi vlivnými hráči a že ten hlasovací stroj tady dnes, je dobře promazán. Hlasovací dohody na sjezdu ale ještě žádné straně parlamentní volby nevyhrály. Nejsem součástí těchto dohod a ani být nechci. Chci věci dělat jinak.

Ale přesto o jednu dohodu mám zájem, dohodu s vámi. Společně s vámi, chci obnovit důvěru v sociální demokracii.  Společně s vámi  z ní chci opět udělat silnou a úspěšnou stranu, na kterou my, členové, budeme moci být hrdí.

Proč se chci stát prvním místopředsedou? Ta odpověď je jednoduchá. Mám vizi, jak má nová sociální demokracie vypadat. Mám jasno, jak oživit náš program. A znám směr, kudy se vydat. Nabízím vám svou energii a odhodlání změnit sociální demokracii a přivést ji zpět na první místo. No a protože vím, že vy chcete to samé. Mám pro Vás návrh.

Pojďme do toho! Společně! Teď a tady!

Děkuji vám za pozornost.